Obec Kuní

Kunskou místní obec tvoří 2 osady: Kuní s Lečí a Rybníčkem a Kuníček s pohodnicí, do r. 1920 bývala o Radešín větší. Výměra: 350.2056 ha (rolí 211.0772 ha, luk 19.2730 ha, zahrad 7.3942 ha, pastvin 30.8582 ha, lesů 73.3862 ha, rybníků 0, 0270 ha, stavebních ploch 2.1785 ha, neplodné plochy 0.0902 ha, jiné plochy daně prosté 5.9211 ha.).

KUNÍ A KUNÍČEK

jsou rozloženy na horském hřbetě, který se táhne severozápadně od Petrovic; Kuníček je blíž k Petrovicům, Kuní asi o 1 km severněji. Mezi nimi vypíná se na západní straně malebný vrch Hotětín (577 m), jehož název povstal z prastarého osobního jména Hoťata a z toho zase hotář = strážce, hlídač. Jistě je nápadné okrouhlé návršíčko jižně před Kuním, sice skrovných rozměrů, ale zřejmě umělým náspem obehnané; říká se mu od nepaměti Varta. Snad to bývalo strážiště. Jméno vsi Kuní povstalo ze staročeského kuniti nebo kuněti, což znamená obhlížeti, vyhlížeti. Byl tedy zakladatelem těchto dvou prastarých osad Kuna. Kuní bylo hned zprvu větší než Kuníček, který se za stara jmenoval Kunice (Sedláčkův „Místopisný slovník historický“.), později Kuníčko i Kuničky; tento poslední název uvádí též Palacký ve svém „Popisu král. Čes." z r. 1848. Zdejší vládycký rod měl v Kuní tvrz, která snad stávala, soudíce podle zbytků porůznu nalezených, uprostřed vsi. Ale i v Kuníčku bývala rytířská tvrz a to na příkré stráni u jihovýchodního kraje vsi. Protože majitelé obou tvrzí psali se někdy z Kuní a jindy z Kuníčka, domníváme se, že v obou vsích žil jeden a týž rod vladycký, který se rozdělil ve dvě větve: jedna obdržela za podíl Kuní a Rybníček, druhá Kunice čili Kuníček.

V polovici 13. stol. připomíná se Jakub z Kuní, je podepsán r. 1268 jako svědek na listině krále Přemysla Otakara II., který daroval Hryzovi, purkrabímu na Zvíkově, některé statky.

Druhým, nám známým vládykou, je Kuneš z Kuní. Prohlásil 18. dubna 1382 před nejvyššími úředníky pražskými, že dal zapsati manželce své Uršule 140 kop grošů jako její věno na svém dědictví poplužním dvoře v Kuní a na poplužním dvoře v Rybníčku. (Zbytky pohořelých zem. desk) Současně s Kunšem žil na tvrzi v Kuníčku Bernard z Kuníčka, který zemřel r. 1398; zanechal vdovu Hedviku a syna Petra. V téže asi době byl také panoš Zbyněk z Kuníčka, jenž r. 1390 byl dlužen desátek kostelu petrovickému. Vdova po Bernardu, Hedvika, koupila r. 1400 podací (patronátní) právo při faře petrovické spolu s jinými hodnostmi od Budivoje, panoše z Petrovic. S ní a s Petrem zároveň jmenují se jako spolupatroni kostela petrovického Jan a Franěk z Kuníčka. Když dospěl Petr, převzal od matky statek a tvrz v Kuníčku. Dne 7. dubna 1407 prodal své dědictví v Květuši, t.j. polovici poplužního dvora a polovici kmetcích statků se vším příslušenstvím Janovi z Květuše a Přibíkovi z Chlístova za 50 kop grošů, při čemž svědčili Albert z Růžené a Jan ze Lhoty, zvaný Břízský. (Zbytky pohořelých zem. desk.) Na tvrzi v Kuní vládli od začátku 15. stol. Vidlákové, kteří se psali z Kuní a byli také spolupatroni kostela petrovického. Petr z Kuníčka a Mikuláš Vidlák z Kuní dosadili společně r.1413 za faráře v Petrovicích kněze Jana Kardinála, ale za 13 let nato jmenoval petrovickým farářem sám Petr z Kuní a Kuníčka ještě s několika jinými patrony bechyňského pátera Prokopa.

Mikuláš Vidlák z Kuní nepřipomíná se již mezi patrony, protože sé usadil jinde, rovněž i Zbyněk z Kuní, který byl r. 1404 svědkem v rozepři Kunše z Koldenburku. Snad týž Zbyněk nebo jeho syn téhož jména byl r. 1461 panošem u bohatého pána Jana z Lažan na Bechyni. O dva roky později připomíná se ješté jiný Vidlák z Kuní, Ctibor, který psal se z Nechvalic, protože mu patřil díl této vsi. Směnil r. 1463 s Janem Rožmberkem svou louku za farskou louku u Chotovin a k ní přidal 8 záhonů dědiny (pole) ode dvora „Duškovského“ ve Vlkančicích (u samých Chotovin), kde měl Ctibor Vidlák tvrz. Na statku a tvrzi ve Vlkančicích později hospodařil Jan Vidlák z Kuní (též zvaný Vidláček), po němž dědila dcera Zdena, provdaná za Dobše Netonického z Nebílov a ta postoupila statek vlkančický s tvrzí r. 1544 dvěma svým synům. Posledním nám známym rytířem v Kuní byl Havel Jelec: dal zapsati po shoření zemských desk r. 1544 do nových svůj dědický díl v Kuní z r. 1465. Ale potom již mizejí všechny zprávy o zdejších rytířích. Bylyť díly obou vesnic (Kuní i Kuníčka) prodány a patřily za vlády Smrčků ze Mnichu napřed ke

145

tvrzi v Trkově, potom ke tvrzi v Krašovicích; ostatek náležel od začátku 16. stol. k panství petrovickému. Od roku 1629 patřily již celé obě vesnice k Petrovicům. Když Kuní a Kuníček přestaly býti samostatnými statky, zanikly v nich i tvrze. Poplužní dvory v Kuní a Rybníčku byly přeměněny v selské statky; poplužní dvůr v Kuníčku zůstal až do r. 1780, kdy rozprodáním povstaly z něho asi 3 větší selské usedlosti. Ještě dlužno připomenouti, že v Kuní bylo v 18. až 19. stol. 6 svobodství; 2 statky, z nichž jeden patřil k Zahrádce a 4 chalupy se dvěma izraelskými rodinami. Svobodnický rod Kučerův připomíná se již v r. 1550. I statek v Rybníčku, který vznikl z někdejšího poplužního dvora, býval svobodnický. Také se činí od 16. stol. několikerá zmínka o výsadní krčmě v Kuní. Ze statku „U Hobzků" pocházel Bohumil Hobzek, ředitel gymnasia v Králově Hradci (zemřel 5. února 1935).

Ke Kuní patří 2 samoty, ležící severozápadně v krásném údolí na pravém břehu potoka Zahrádeckého: Leč a Rybníček (mají dohromady 4 čís.). O Rybníčku zmínili jsme se již dříve. Samota Leč (původně Léč) dostala jméno po starodávném rozdělování lesa. V nejstarších dobách určovala se rozloha lesa na „tenata“ či „tenetnice“ (byly to průseky v jistých vzdálenostech podél cest, potoků a pod.), od začátku 18. stol na „léče“. „Léč“ byl les, v jedné honitbě zabraný. Nedaleko těchto samot vypíná se malebná Radejská hora (576 m), která na západní straně uzavírá údolí.

I s Lečí a Rybníčkem mělo Kuní r. 1930 26 čísel se 128 obyv. (r. 1921 28 čísel se 143, r. 1844 27 čísel se 156 obyv.). Je tu hostinec a trafika a od r. 1901 sbor dobrovol. hasičů se 28 členy. Má blíže zvoničky skladiště a v něm stříkačku s hadicemi a s ostatním hasičským náčiním.

Na kraji vsi stojí zděná zvonička. Má nade vchodem, k němuž vedou 4 kamenné schody, maličký výklenek se soškami sv. Vojtěcha a sv. Jana N. a na taškové střeše věžičku s jehlancovou stříškou. Vnitřek osvětlují dvě okrouhlá okénka. Je tam pod prkenným stropem oltářík a na něm kromě obrazu svaté Rodiny socha sv. Jana ve skřínce; podlaha je z malých dlaždic.

Ke Kuníčku počítá se osamělá Pohodnice, v níž od nepaměti hospodařil rod Kolingrův. I s tou má Kuníček 11 čísel se 61 obyv. (r. 1920 se 70 a r. 1843 10 čísel se 72 obyv.).

Nedaleko Kuníčka stoji při polní cestě kaplička, zvaná „morová“. Byla vystavěna před r. 1700 na místě kde v l. 1680 - 1681 pohřbívali morem zemřelé. Kaplička je zasvěcena sv. Anně, má vpředu veliký, zamřížovaný výklenek a nahoře bohaté, rokokové římsoví, jež se nad výklenkem obloukovitě zdvíhá. Uprostřed ploché střechy a v každém rohu jsou kamenné koule na nízkých prohnutých podstavcích. Pohřebiště je travou porostlé. Jen nepatrné vyvýšeniny označují hrob, jichž se dosud nedotkl ani rýč ani pluh - z úcty k pochovaným.

Západně od Kuníčka (půl km od okresní silnice) je na pozemku č. kat. 601. a 604. lom, patřící Rud. Hobzkovi z Kuní a Josefu Jirsovi z Kuníčka. Dobývá se v něm nažloutlý křemen na štěrk a štět. U Rybníčka na č. kat. 312. a 313. má J. Kabát z Rybníčka lom na tzv. kontaktní rohovec. Kámen je černý, vrstevnatý, tvrdý a dobře leštitelný; hodí se výborně na pomníky a všechny kamenické práce, na stavbu, štěrk a štět. Lámal se tu odedávna, ale dnes je lom opuštěn. V katastru obce Kuní bylo v poslední době několik vápencových lomů odkryto. Patří obci Kuní (na č. kat. 456. a 460.), Rud. Hobzkovi (na č. kat. 368.) a J. a A. Kučerovi (na č. kat. 462. a 463a.

Kunská místní obec patří kostelem a farou, školou, poštou a zdrav. obvodem k Petrovicům, též četnictvem (kromě Leče a Rybníčka, jež jsou přiděleny ke Kr. Hoře). V ní napočteno r. 1930 36 domů se 189 obyv. (z nichž 183 národnosti čes. a 6 cizozemců, 188 náboženství řím. katol. a 1 jiného vyznání).

146

Dále si zde můžete prohlédnout statistiku z let 1836-1852, která byla umístěna na okraji mapy.

Můžete tak vidět, že na Kuníčku v té době bylo 10 stavení , 7 chlévů/stájí, 9 mužů a 6 koní.

Umění

V nedaleké usedlosti Zahrádka byl v roce 1970 natočen film podle povídky A.P. Čechova Archa bláznů, kde hrálo mnoho neherců z okolí. Tento film byl bohužel zakázán a byl dokončen až v roce 1990.

Grafik, malíř a středoškolský pedagog Karel Štika pobýval v 1. polovině minulého století na Kuníčku na letním bytě.